Bytový underground

Jednoho krásného dne jsem oželela oběd a skočila na kus řeči do Komory architektů. Komora-nekomora, je to úctyhodná instituce. Namísto zákusku ke kávě jsem dostala dobrý tip na netradičně předělán byt. Jí a jemu se zachtělo splnit si sen o bydlení ve Starém Městě. Hledali něco menší a sympatické, na co by jim stačila energie a finance. Našli, i když ze začátku váhali. Vždyť před několika desetiletími by o takový byt nezavadil ani zoufalec z pořadníku na byty místního úřadu. Časy se mění a hodnota bydlení také.

předešlé následující Železná branka, která si pamatuje ještě poslední desetiletí rakousko-uherské monarchie, a zápraží www.pokoj-detsky.cz úzkým pásem zeleně jsou malou předehrou k solidní stavbě. Vyzděny ji do výšky dvou podlaží ještě na počátku 20. století, ale jistě-jistě se chystá prožít dalších sto let. S potěšením nasává do útrob vylepšení mladých vlastníků bytu. Za svou "příchylnost" dostává omlazující kúru hned od základů. Vejít do inkriminovaného bytu znamená vzdát se pokusu o vstup hlavním vchodem. Po obnoveném chodníku, který se rozumně odklání od stěn budovy, třeba zajít za její roh. Pak po schůdcích sestoupit do zapuštěného přízemí. Otevřou se vstupní dveře. Zpoza zad na poslední chvíli vdechne zahrada kousek jara. Nakonec se otevře něžně osvětlený prostor bytu. Překvapení se - koná. Návštěvník se bezděčně otáčí a hledá velká okna a dveře. Jsou, ale velké určitě ne. Světlo se přelévá místnostmi díky šikovné dispozici. Středem bytu se sice táhne masivní zeď, ale na třech místech se rozestupuje v obloucích do dveří a vnitřních oken, které přivádějí světlo z přední části bytu do ložnice a vstupní chodby. Bílé stěny a pocit čistoty Léčba šokomTak Starého Města se jim zachtělo? Chodili, hledali a nakonec jeho máma doslova vyňúrala nejpřijatelnější nabídku. Dobrá adresa: ani chvíli neváhali. Pak přišel čas na první návštěvu bytu v původním stavu. Pouze zkušené oko kluka, který za studentských dob přeskákal několik brigád při rekonstrukcích starých bytů a domů, mohlo vidět v zanedbaném podpalubí starého domu svůj budoucí domov. Byt si pamatoval dobu, kdy v něm žilo dvanáct lidí. "Natolik jsem byl okouzleni touto částí města, že mi nevadilo ani těch 48 m2, které jsme na začátku měli. Neodradil mě ani katastrofální stav. Bylo to vlhké, zatuchlé, malé a tmavé. Věděl jsem ale, že se z toho dá něco vykřesat. Taková robota mě vždycky zajímala. Naučil jsem se rozumět rekonstrukcím. K zkušenostem jsem přišel doslova vlastnoručně. Nakonec mě přivýdělkem si během studií přivedlo ik nynějšímu zaměstnání. Věděl jsem odhadnout, že toto určitě nebude ztrátová investice. Navíc, lokalita lákala nejen mě, "vzpomíná Viktor. Zhmotňování Vize jsou výborná věc, ale pokud jde o bydlení ve starém domě, pak obvykle třeba několik dobrých rozhodnutí, větší dávku trpělivosti a nejlepší staticky bezproblémový objekt. Naštěstí, obvodové a nosné zdi byly vyzděny z plné pálené cihly do tloušťky 60cm na zdravých základech. "Po odkopání jsem zjistil, že dům je založen na řádných balvanech. Viděl jsem to na vlastní oči: nejprve zevnitř, dokud jsme nepoložili hydroizolaci, a pak i po obnažení základů z vnější strany. Byt jsme tedy dělali ne od podlahy, ale od základů. Pokud jsme chtěli domů, který odpovídá požadavkům na současné bydlení - hygienický, tepelně izolovaný a zabezpečený proti vlhkosti, neměli jsme jinou možnost. Kladli jsme novou hydroizolaci zevnitř i zvenčí. Nový vyspádovaný chodník během deště a tajícího sněhu odvádí tekoucí vodu od stěn budovy přímo do kanalizace. Víte, před hlavním vchodem do domu byla roky otevřená splašková kanalizace, zdi z ní dlouho nasávaly vlhko a zápach. Zatímco jsme přestavovali, několik měsíců to tu bylo otevřeno a větrané, dokud nebylo třeba topit. Stěny jsme vyvětrali až na kost. Pak jsme k injekční, izolovali, kladli nové rozvody kanalizace i vody, betonovali, položili podlahové topení, "vypočítává samostaviteľ postup rekonstrukce vlastního bytu. Přiznává se, že rozvrh stavebních prací a vlastní zaměstnání nedokázal "uhrát" tak, aby se byt zkolaudovat do svatby. Manželka sice perfektně zorganizovala svatbu, ale na byt si museli ještě dva měsíce počkat. O čem se schodům nesnívaloPôvodne to byl domovnický byt. Z něj na svém místě zůstala pouze obývák. "Objevili jsme pro ni v obvodové zdi zazděny okno, přidali niku, která byla dříve otočena do chodby. Našli jsme způsob, jak obývák propojit s kuchyní. V žádném případě jsme nechtěli nechat kuchyni tak, jak byla - v předpokoji. Hodně jsem přemýšlel o nové dispozici, rodiče nám poradili umístit koupelnu napravo od vstupních dveří a ložnici posunout do nejhlubší části bytu. Potřebovala přivést světlo. Během rekonstrukce jsme obúchali celou omítku až na cihlu a našli jsme je - klenby nad zazděna dveřními otvory. Cihlu kdysi uložili takzvaně na kant. Snadno jsme ji vybourali. Pak jsme se rozhodli, že tolik dveří nepotřebujeme, ale oblouků jsme se už nechtěli vzdát. Vznikl tedy nápad s okny ve vnitřních stěnách bytu. "Dveře po pás zazdili, do ostění vložili kovové úchyty a do nich osadili kouřové sklo. Zahaluje dění v ložnici a současně propouští světlo do jinak tmavého interiéru. Obloukové otvory mezi kuchyní a obývákem dělí i spojují zároveň. A pak přišel nápad se schody do sklepa. Dům má ještě jedny